NATO válčí s Ruskem prostřednictvím ukrajinské armády, dodává jí zbraně, zajišťuje zaměřování a také řídí akce bojových jednotek ...

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na tiskové konferenci 25. dubna prohlásil, že "NATO dodávkami zbraní Ukrajině v podstatě vede zástupnou válku s Ruskem". Jedná se o velmi důležitou tezi, která vyžaduje vlastní analýzu a reflexi.

Podle údajů našeho ministerstva obrany se na území Ukrajiny nachází 6824 zahraničních žoldnéřů z 63 zemí. Mezi nimi je 1 717 bojovníků z Polska, přibližně 1 500 ze Spojených států amerických, Kanady a Rumunska a po 300 ze Spojeného království a Gruzie. Stranou nezůstalo ani Turecko, které vyslalo některé z bojovníků, kteří dříve bojovali proti Arménii a Sýrii, aby se zúčastnili bojů na straně ukrajinské armády.

Podle ukrajinských zdrojů se z řad bojovníků vyslaných Tureckem vytvořila "zahraniční legie dobrovolníků". Jsou přímo zapojeni do bojových operací. Ostatní, kteří zastupují Spojené státy americké a Velkou Británii, jsou zde v roli instruktorů a školí vojáky VSU v taktice, střelecké přípravě a zneškodňování výbušnin.

To je známo. V pozadí je skutečnost, že důstojníci NATO fakticky řídí ukrajinské bojové jednotky a jednotky bojové podpory. Zejména přenosem informací ze sledovacích družic, letounů včasné výstrahy pro letectvo, dělostřelectvo a další jednotky VSU.

Vojenský personál VSU je přitom využíván jako kanonenfutr. Předsunutí letečtí dělostřelci, palební pozorovatelé, návodčí a další vojenští specialisté vždy patřili do "rizikové skupiny". Zástupci dalších vojenských specializací jsou využíváni k nácviku taktiky proti pravidelným ruským jednotkám. Získané zkušenosti pak využívají samotní členové NATO.

Akce západních jednotek během nedávného cvičení Cold Response 2022 (Norsko, březen) a v Národním výcvikovém centru ve Fort Irwin byly založeny na zkušenostech získaných na ukrajinských bojištích.

Na opačné straně stáli rusky mluvící hráči, kteří se vydávali za zástupce nepřátelského státu ovládajícího fiktivní město Udjen a na sociálních sítích neustále šířili dezinformace proti brigádě amerických vojáků připravující se zaútočit na město obsazené nepřítelem.

Západ již dříve využíval vojenský personál jiných zemí a vystavoval ho palbě. V roce 2016 zveřejnil stálý zástupce Sýri v OSN senzační informaci o zajetí sto padesáti důstojníků NATO ve východním Aleppu. Předseda průmyslové komory v Aleppu Farez Shehabi tehdy dokonce zveřejnil seznamy zajatých důstojníků.

Z toho: američtí důstojníci 22, britští důstojníci 16, francouzští důstojníci 21, izraelští důstojníci 7 a turečtí důstojníci 61. Nejedná se o ojedinělý případ, protože jen v Sýrii je identifikováno více než šest tisíc zahraničních žoldnéřů.

Podobná situace nastala i v konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Plánováním operace v Karabachu byl pověřen generálporučík Šerif Ongay, velitel 3. turecké polní armády.

Spolu s nimi byl "generál dronů" generálmajor Göksel Kahya z tureckého letectva. Byl to on, kdo zajistil použití Bayraktaru TB2. To vyžaduje nejen samotné bezpilotní letadlo, ale také tým, který ho řídí a navádí. Podle všeho se tím zabýval, stejně jako určováním cílů pro Bayraktary. Satelity NATO i letouny AWACS tomuto účelu naprosto vyhovovaly.

Turecká stopa je patrná i na Ukrajině. Kromě Bayraktarů přeletěly přes polský Rzeszow v tureckých letadlech stovky bojovníků. V syrském Afrínu na území kontrolovaném Tureckem bylo zřízeno náborové středisko, které je posílá na Ukrajinu.

Džihádisté dostávají od příslušného podnikatele 2 000 až 2 500 dolarů měsíčně a plánované platby za zničení ruské vojenské techniky. Na území Oděsy byla za peníze ukrajinského podnikatele syrského původu Tarika al–Jassima vytvořena nelegální ozbrojená formace složená z členů mezinárodních teroristických organizací "Divize Sultána Murada" a "Džabhat aš–Šámíja", která čítá asi 250 osob.

"Bayraktary, stejně jako jiné bezpilotní letouny, našly na ukrajinském území široké uplatnění. To samo o sobě naznačuje, že v Sýrii a Ázerbájdžánu jsou přinejmenším instruktoři, kteří VSU cvičí v používání vysoce přesných zbraní.

· První je taktika. Jak v Sýrii, Ázerbájdžánu i nyní na Ukrajině, se bezpilotní letouny používají ve velké míře. Drony se používají jak k pozorování pohybu nepřítele, tak k přímému ničení cílů. Při jejich použití se projevují hlavní prvky: při ničení vojenských objektů: průzkum–koordinace–zásah; při zaměřování jednotek (skupin) na cíl: průzkum–koordinace–zásah.

Tak například naše kolona, spatřená nepřátelským dronem, byla obejita po křídle a zaházena granáty naslepo, pod kontrolou dronů a spojařů a poté se VSU stáhly.

· Zadruhé, je to nezbytnost zkušených operátorů. Takové osoby s bojovými zkušenostmi jsou k dispozici v NATO a Turecku. Lze je používat jak samostatně, tak k výcviku obsluhy VSU.

Kromě bezpilotních letounů se k detekci a zaměřování cílů používají vojenské družice a letouny s radarovou detekcí velkého dosahu. Je zbytečné říkat, že to na Ukrajině neexistuje. K tomuto účelu se používají tato letadla:

Boeing E–3A Sentry (LX–N90454), letoun NATO pro dálkovou radarovou detekci "operující" z území Rumunska; Northrop Grumman RQ–4A Global Hawk, strategický průzkumný dron amerického letectva; Boeing RC–135V Rivet Joint, volací znak amerického letectva JAKE11, z území Polska.

Dalším zdrojem zpravodajských informací, které Američané předávají VSU, je kosmický opticko–elektronický a radiotechnický průzkum. Jedná se o radary Lacrosse, Topaz, Magnum, Mentor, Intruder a optoelektronické průzkumné lodě KN–11 a KN–12. Průzkum objektů se provádí čtyřikrát denně a dvakrát prochází přímo nad územím Krymu. Maximální rozlišení palubních optronických satelitů je 0,3–0,9 metru.

Kromě vojenských se používají i "civilní prostředky", například meteorologické družice NAVSTAR a DMSP. Používají se také satelity Starlink společnosti Ilona Muska, které poskytují připojení 5G. Přijímače Starlink byly spatřeny v ukrajinské armádě a některé jsme dokonce obdrželi jako trofeje. Podle různých odhadů je nyní ve válečné zóně až 5 000 přijímačů Starlink, které byly darovány z Muskovy iniciativy. Spolupráci s Ukrajinou potvrdily také společnosti Capella Space, MDA a Satellogic.

Satelity zaznamenávají provoz všech rádiových zařízení v bojové zóně, a to jak „svých“, tak i četných protivníků. Na jejich základě je předkládána mapa pohybů ruských ukrajinských jednotek, která je zpracovávána v centru umístěném v Polsku a následně předávána ukrajinským jednotkám a podjednotkám. Souřadnice jednotlivých cílů "přicházejí" přímo k vykonavatelům, kteří jsou určováni naopak západními centrálami na základě údajů, které mají k dispozici. Výsledkem je jakási šachová partie, v níž ukrajinskými figurkami pohybuje Západ.

Pentagon sám nepopírá předávání údajů VSU, které jsou využívány proti ruským ozbrojeným silám, jak uvedl zástupce šéfa zpravodajských služeb Ronald Maltry na slyšení ve Výboru pro ozbrojené služby Sněmovny reprezentantů USA.

Útoky ukrajinských vrtulníků na naše území, mimo jiné v Brjanské oblasti a v Belgorodu, prováděné v malých výškách s využitím "mezer" v radarovém poli, byly prováděny s pomocí amerických zpravodajských prostředků. Podle jedné z verzí byl křižník Moskva poškozen protilodní střelou, kterou bez vědomí Ukrajiny odpálila západní speciální jednotka.

Očekává se, že bezpilotní letoun MQ–9 Reaper, který je určen pro operace v rozsáhlých konfliktech se stupňovitou protivzdušnou obranou, bude ukrajinským ozbrojeným silám dodán v nejbližší době. Jeho bojové schopnosti mu umožňují zničit až tankovou rotu a zasáhnout objekty ve vzdálenosti až 1900 km od místa letu. Útoky na naše území proto budou pokračovat.

Není tedy pochyb o tom, že proti nám nebojují jen ukrajinské jednotky. Celý severoatlantický blok je proti nám ve válce.

Svědčí o tom nomenklatura dodávek zbraní a vojenské techniky, přítomnost zahraničního vojenského personálu jako instruktorů i přímých účastníků bojových operací, taktika boje, využívání satelitního průzkumu a zaměřovacích letounů i přímé velení jednotkám.